Lymfedém, neboli lymfatický otok, vzniká zhoršením odtoku lymfy z postižené oblasti.

Lymfa (míza)

Je většinou nažloutlá nebo bělavá tekutina, filtrovaná z prostředí mezi buňkami, z tzv. mezibuněčné tekutiny. Obsahuje látky, které je třeba odvézt z tkání - zplodiny látkové výměny buněk, bílkoviny, tuky, vodu a podobně. Nacházejí se v ní také důležité imunitní buňky, které reagují na přítomnost bakterií, virů či poškozených buněk.

Lymfu z tkání transportují lymfatické cévy, které ústí do krevního oběhu v blízkosti srdce. Tyto cévy procházejí uzlinami, v nichž se odehrávají důležité imunitní děje.

Dojde-li k blokádě toku lymfy, k jejímu městnání v cévách a následně k městnání mezibuněčné tekutiny ve tkáních, vzniká lymfatický otok.

Vrozený - primární lymfedém

Vzniká z důvodu nedostatečného vývoje lymfatických cév a uzlin. Projevit se může v dětství nebo kdykoliv v průběhu života.

Získaný – sekundární lymfedém

Se rozvíjí jako následek chirurgické léčby, onkologické léčby, úrazů a zánětů, které vedou k poškození a přerušení lymfatického řečiště.

Lymfedém se může vyskytovat kdekoliv na těle. Jde o onemocnění chronické, které přetrvává dlouhodobě, většinou celoživotně. K jeho léčbě využíváme nejmodernější metody tzv. Komplexní dekongestivní terapie.